Zhruba měsíc předtím, než jsem otěhotněla jsem si pročítala v metru Metro (😁) a narazila jsem na článek o dulách. Říkala jsem si, že až někdy budu těhotná, tak chci mít taky dulu. Tohle přání se mi splnilo velmi rychle. 
Díky schůzkám se Silvií jsem tak trochu věděla, co mě čeká a skoro jsem se přestala porodu bát a začala jsem se těšit. Velmi mi sedl ,, intuitivní ” přístup k porodu. Líbí se mi myšlenka, že vše, co k porodu potřebujeme jsme my (a občas i rajský plyn😁). Podle mě je toto to nejdůležitější, co žena před porodem potřebuje.  Podpořit, že to prostě zvládne. 
Silvii jsem u porodu vnímala jako velmi stabilní prvek, důležitý i pro partnera. I když to bude znít jako klišé, tak pomáhala samotná její přítomnost. Obrovská pomoc byla jen to, že mi např. Silvie držela sprchu při kontrakcích – taková blbost, ale v ten moment to udělá hodně. Silvie zůstala i po dobu bondingu. Za což musím opravdu poděkovat, protože mi pomáhala napolohovat mimčo, aby se mohlo přisát. Sama bych to v ten moment prostě nezvládla. 
Pro dítě jsem měla připravený dudlík, postýlku a kočár. Ani jedno už nepoužíváme, protože dítě má být nošenec, nejpraktičtější je spát s dítětem v posteli, protože jinak se člověk prostě nevyspí a proč šidit děti dudlíkem, když máme bradavky…
Je super, že vám někdo po porodu řekne: “Zahoďte hodinky a prostě kojte.” Když okolo slyšíte pouze: “30 minut a dost.” 
Takže děkuji. Toto byly ty nejcennější informace, jaké jsem mohla dostat. 

Budu se těšit u dalšího porodu.