Můj první porod skončil rupturou III. stupně, a tak mi byl mým gynekologem doporučován u druhého těhotenství císařský řez. Ta představa se mi nelíbila, protože jsem nikdy neměla narkózu a daleko radši bych rodila opět přirozeně. Vyžádala jsem si veškerou dokumentaci k prvnímu porodu a zjistila jsem, že byl plný zbytečných zásahů ze strany doktorů – čípek na urychlení, klystýr, prasknutí plodové vody na urychlení, preventivní nástřih. Došla jsem k závěru, že právě kvůli těmto zásahům jsem porodila v první době porodní při nálezu 8 cm a došlo nejen k té ruptuře III. stupně ale i k roztržení čípku, jak jsem se v lékařské zprávě dočetla. Řekla jsem si, že pokud by druhý porod měl přirozený průběh bez zásahů, mohla bych se podobnému zranění vyhnout. Rozhodla jsem se na druhý porod lépe připravit a obrátila jsem se na Silvii, kterou jsem našla na internetu mezi certifikovanými dulami. Myslela jsem si, že mi pomůže lépe zvládat bolesti při porodu, že mě bude podporovat a pomáhat mi během porodu. Nakonec toho pro mě udělala daleko víc.
 
Setkání před samotným porodem jsem brala spíš jako informativní schůzky při kterých máme možnost se víc poznat. Díky Silvii jsem pochopila co všechno mohlo být jinak u mého prvního porodu, dala mi hodně doporučení a rad a informací k mému blížícímu se porodu a naučila mě cviky, díky kterým mě přestala v těhotenství bolet záda. Když mi praskla v půl třetí ráno voda a já zjistila že obě mnou vybrané porodnice mají stop stav, volala jsem Silvii, aby mi poradila kam mám jet. Doporučila mi Bulovku a musím říct, že to byla ta nejlepší volba. Bohužel na čekatelském pokoji nemůže být ani dula ani manžel, ale ve chvílích kdy mi začaly bolesti a já bych její přítomnost ocenila, jsem si vždy vzpomněla na to, co mi říkala během našich setkání. Když mě začala vystřelovat bolest do nohou vzpomněla jsem si, že mi vyprávěla o tom, jak doktor se svými rodícími pacientkami první dobu porodní protančil. Vyzkoušela jsem to a opravdu byla bolest o hodně snesitelnější. Při natáčení monitoru jsem myslela, že vyletím z kůže, ale opět jsem si vzpomněla na její rady, uklidnila jsem se, ponořila jsem se do sebe, představovala jsem si vlny v moři jak bolest odnáší a v klidu to prodýchala. Jak porod postupoval, bolesti se měnily, ale já vždy věděla co dělat, protože mě Silvie na porod dokonale připravila. Věděla jsem přesně co chci a co nechci a nedělalo mi problém odmítat nabídky prášků, odmítat kanylu, klystýr. Musím říct, že personál na Bulovce byl velmi profesionální a chápavý k mým přáním.
 
Když jsem se dostala na porodní pokoj, už mohla být dula i manžel se mnou. Bylo příjemné mít ji tam. Měla jsem díky ní větší pocit pohody a jistoty. Byla připravená udělat první poslední, ale nebylo to nakonec potřeba, protože porod rychle a hladce postupoval. Měla jsem velké štěstí na porodní asistentku Jindřišku Foldynovou, která měla o porodu stejnou představu jako já a Silvie. Bylo moc příjemné vnímat, jak si má porodní asistenka rozumí s mou dulou – to byla přesně ta správná atmosféra na krásný přirozený porod. Když nastal choulostivý problém, byla jsem šťastná, že tam Silvie je a že se na ní můžu bez obav obrátit – v tom okamžiku byla k nezaplacení. Na začátku druhé doby porodní manžel odešel (nemusí vidět všechno) a já byla ráda, že mě Silvie držela za ruku a že pak došla pro manžela a udělala nám hezké fotky na památku. Také jsem jí vděčná za to, že mi pomohla přiložit miminko k prsu.
 
Zpětně to hodnotím tak, že Silvie pro mě udělala víc, než jsem si dokázala představit – zbavila mě strachu a na porod mě připravila tak, že jsem se na něj začala těšit. Nakonec jsem si porod opravdu užila a hodnotím ho jako nejkrásnější zážitek v životě.